Loket, který mohl změnit všechno. Güler unikl červené a za pár minut poslal Real do vedení

Real Madrid porazil Sevillu 4:1. Čtyři krásné góly, dvě trefy Kyliana Mbappého, výborný výkon Yana Diomandého a tři důležité body před blížícím se El Clásicem.

Normálně by se řešilo, jestli Mourinho konečně našel ideální sestavu, zda Real hraje lépe bez Viníciuse nebo kolik dalších milionů eur si Diomandé svým výkonem symbolicky odpracoval.

Jenže tentokrát stačila jedna situace a všechno ostatní šlo trochu stranou.

Arda Güler, loket, Peque Fernández a rozhodčí, který nevytáhl červenou kartu.

Co se vlastně stalo? A proč se o této situaci mluví ještě dva dny po závěrečném hvizdu?

23. minuta: souboj, který mohl skončit předčasnou sprchou

V první polovině zápasu, za bezbrankového stavu, se Arda Güler dostal do souboje s Gerardem „Pequem“ Fernándezem.

Hráč Sevilly tureckého záložníka držel při rozvíjející se akci Realu. Güler se pokoušel ze sevření dostat a při tom švihl rukou dozadu v pohybu, který vyvolal podezření na úder loktem.

Peque skončil na trávníku a hráči Sevilly okamžitě požadovali vyloučení.

Rozhodčí Mateo Busquets Ferrer ovšem Gülerovi červenou kartu neudělil. VAR situaci prověřoval, ale k přezkoumání u monitoru hlavního rozhodčího nepřizval.

A tak se pokračovalo.

Bez vyloučení tureckého záložníka.

O několik minut později, ve 30. minutě, právě Güler nádhernou střelou otevřel skóre.

Sevilla tedy dostala přesně ten scénář, který fotbalového fanouška dokáže rozpálit do běla: hráč, jenž podle něj neměl být na hřišti, právě rozhodujícím způsobem zasáhl do utkání.

Pokud někde v tu chvíli někdo připravoval pozápasovou tiskovou konferenci, mohl rovnou přidat několik stran poznámek.

Červená karta podle pravidel? Záleží na rozhodujícím detailu

Ještě než začneme rozdávat červené karty od počítače, podívejme se na pravidla.

Pravidlo 12 mezinárodní pravidlové organizace IFAB upravuje mimo jiné násilné chování hráčů.

Úmyslný úder soupeře rukou nebo paží do hlavy či obličeje mimo souboj o míč se považuje za násilné chování, pokud použitá síla nebyla zanedbatelná. Takový zákrok se trestá vyloučením.

Samotné máchnutí loktem tedy automaticky nestačí k jednoduchému závěru, že musela přijít červená. Rozhodující jsou okolnosti, úmysl, intenzita a především to, co se skutečně odehrálo.

Pequeho předchozí držení navíc představuje samostatnou otázku k posouzení rozhodčím. Ani případný faul Sevilly však nedává Gülerovi právo reagovat úderem.

Právě v tom tkví celá kontroverze.

Z dostupných televizních záběrů je patrný pohyb Gülerovy paže, ale podle některých rozhodcovských expertů není dostatečně průkazné, zda a jak intenzivně zasáhla soupeřův obličej.

A bez spolehlivého posouzení tohoto detailu není férové vydávat názor jedné strany za nezpochybnitelnou pravdu.

Iturralde kritizoval hlavně to, co jsme neviděli

Do diskuse vstoupil také bývalý španělský rozhodčí Eduardo Iturralde González, který analyzuje sporné situace pro deník AS a rozhlasovou stanici Cadena SER.

Jeho hodnocení bylo mimořádně zajímavé.

Upozornil, že Gülerův pohyb rukou působí podezřele, ale dostupné televizní opakovačky neumožňují jednoznačně posoudit kontakt lokte s obličejem Pequeho.

Bez dostatečně průkazných záběrů podle něj nebylo možné spolehlivě rozhodnout, zda šlo o zákrok zasluhující vyloučení.

Současně ostře kritizoval kvalitu televizních opakovaček.

A tady máme možná větší problém než samotný loket.

Na stadionu za obrovské peníze, obklopeném desítkami kamer, se po utkání diskutuje o tom, že nemáme dostatečně jasný záběr jedné z nejdůležitějších situací večera.

Fotbal už zvládá pomocí technologií odhalit ofsajd na milimetry, ale ukázat přesvědčivě souboj dvou hráčů z několika úhlů je zjevně stále větší výzva, než by člověk čekal.

Je však důležité rozlišit záběry dostupné divákům od podkladů, které měli přímo videorozhodčí. Z toho, co bylo odvysíláno, nelze automaticky usuzovat, že obě skupiny viděly úplně totéž.

Sevilla zuřila. A její trenér si nebral servítky

Trenér hostů Luis García Plaza měl po zápase jasno. Podle něj měl Güler dostat červenou kartu a Sevilla měla od přibližně 23. minuty hrát v početní převaze.

V oficiálním klubovém vyjádření tvrdil, že rozhodnutí připravilo jeho mužstvo o možnost odehrát úplně jiný zápas.

A v jednom ohledu má samozřejmě pravdu.

Hrát na Santiago Bernabéu sedmdesát minut proti deseti hráčům Realu by byla úplně jiná situace než bojovat proti kompletnímu madridskému mužstvu.

Jenže to ještě neznamená, že by Sevilla automaticky vyhrála. Real může být nebezpečný i v oslabení a Sevilla by stále musela najít způsob, jak využít případnou převahu.

García Plaza přesto zašel ještě dál. V pozápasové reakci naznačil, zda za neintervencí VAR nemohla stát snaha zabránit Realu přijet na El Clásico s devítibodovou ztrátou, kdyby Sevilla zvítězila.

To je velmi vážné podezření. A je nutné říct, že pro takový motiv nebyly předloženy důkazy.

Rozhodčí mohou udělat chybu, aniž by byli součástí spiknutí. A klub může být poškozen nesprávným verdiktem, aniž by šlo o úmyslné ovlivňování soutěže.

To ale nijak nesnižuje právo Sevilly požadovat vysvětlení konkrétního rozhodnutí.

Mourinho neviděl nic. A tiskárna tentokrát zůstala v klidu

Samostatnou kapitolou byla pozápasová reakce Josého Mourinha.

Trenér Realu vysvětloval, že si chtěl záběry situace prohlédnout, ale nedostal k dispozici takové, podle kterých by mohl zákrok odpovědně posoudit.

Uvedl také, že pokud by viděl jasnou situaci, ve které byl Real zvýhodněn, neměl by problém to přiznat.

Zároveň nechápal, proč se kolem celé věci vytváří taková pozornost.

A tady si drobné rýpnutí prostě neodpustíme.

Mourinho, který při kritice rozhodčích po madridském derby dokázal na tiskovou konferenci přinést vytištěné fotografie, tentokrát neměl k dispozici dostatečné obrazové důkazy.

Možná je čas přidat k tiskárně také pořádný archiv televizních záběrů.

Na druhou stranu, pokud Mourinho skutečně neměl průkazný záznam, bylo rozumnější nevynášet kategorické soudy.

A stejné pravidlo by ostatně mělo platit pro úplně všechny trenéry, bez ohledu na klub.

Vinícius dostal čtyři zápasy. A teď se řeší Gülerův loket

Celá záležitost dostává ještě pikantnější rozměr v kontextu Viníciuse Júniora.

Brazilský útočník Realu byl po předchozím utkání s Villarrealem potrestán čtyřzápasovým zákazem startu za zatažení soupeře za vlasy a následné protesty.

Zatímco Vinícius tedy kvůli svému chování vynechá mimo jiné i El Clásico, jeho spoluhráč Güler zůstal proti Seville na hřišti a následně skóroval.

Pro jedny důkaz rozdílného metru. Pro druhé jednoduše dva odlišné případy s odlišnou kvalitou důkazů.

A právě to je podstatné.

Nemůžeme mechanicky srovnávat tahání za vlasy, které vedlo k vyloučení po zásahu VAR, s jiným zákrokem, u něhož panují pochybnosti o dostupných záběrech. Navíc část Viníciusova trestu přišla za jeho následné protesty.

Ale můžeme požadovat, aby rozhodování v obou případech bylo srozumitelné, předvídatelné a dobře vysvětlené.

Pokud se fotbalové instituce diví, že fanoušci stále častěji nedůvěřují VAR, podobné příběhy jim odpověď přinášejí skoro samy.

Vyhrál Real zaslouženě? Ano. Mohlo být všechno jinak? Také ano.

Je dobré připomenout něco, co v rozčilených debatách často zapadá.

Real Madrid odehrál proti Seville velmi kvalitní utkání. Vítězství 4:1 nebylo postavené na jednom šťastném odrazu míče nebo sporné penaltě.

Mbappé vstřelil dva góly, Diomandé předvedl výborný výkon a Mourinho měl po utkání oprávněné důvody ke spokojenosti.

Zároveň ale platí, že pokud by byl Güler skutečně vyloučen za stavu 0:0, změnilo by to celý taktický i psychologický kontext zápasu.

Nejen proto, že později skóroval. Real by musel upravit rozestavení, Sevilla by měla početní výhodu a zápas by se pravděpodobně vyvíjel jinak.

Jak by skončil? To nikdo neví.

Rozhodně ale není správné takovou situaci odmávnout jen proto, že vítěz nakonec vstřelil čtyři góly.

Největší problém? Že ani po zápase nemáme dostatečně jasnou odpověď

Arda Güler se stal jednou z hlavních postav utkání. Nádherně skóroval, pomohl Realu k důležitým třem bodům a současně se ocitl uprostřed další španělské rozhodcovské kontroverze.

Sevilla se cítí poškozená. Mourinho odmítá bez jasných záběrů vynášet soudy. Rozhodcovští experti upozorňují na problematickou kvalitu opakování.

A fanoušci?

Ti se opět rozdělili na dva tábory. Jedni vidí jasnou červenou, druzí další přehnanou snahu hledat něco proti Realu.

Jenže rozhodování nemá být otázkou klubové příslušnosti.

Loket hráče Barcelony, Realu, Sevilly nebo posledního týmu tabulky by se měl posuzovat podle úplně stejných pravidel.

Pokud rozhodující záběry nestačily k vyloučení, zaslouží si to veřejnost srozumitelně vysvětlit. Pokud existují další záběry, které situaci objasňují, jejich zveřejnění by debatě jen prospělo.

Protože nejhorší na VAR není nutně to, že občas nedokáže vyřešit každou situaci.

Nejhorší je, když po zápase nikdo pořádně neví, co se vlastně posuzovalo a proč se rozhodlo právě takto.

A teď nás čeká El Clásico.

Tak snad se příště budeme bavit hlavně o fotbale. I když, ruku na srdce, ve španělské lize by to byla skoro revoluce.

Co si myslíte vy?

Měl Arda Güler za zákrok na Pequeho vidět přímou červenou kartu? Nebo postupovali rozhodčí správně, když bez dostatečně průkazných záběrů nevyloučili hráče?

A otázka především pro madridisty: kdyby úplně stejný loket předvedl hráč Barcelony proti Realu, hodnotili byste ho stejně?

Tohle je přesně jedna z těch debat, kde nás zajímají argumenty obou táborů. Nejen klubový znak vedle uživatelského jména.