Řím už slavil. Pak Real během sedmi minut zrušil pohřeb

Občas je těžké Real Madrid pochopit. Devadesát minut můžete hledat vysvětlení, proč tým s takovou kvalitou dostává od soupeře pořádně zabrat. A pak během sedmi minut zjistíte, že na vysvětlování vlastně nezbývá čas. Všichni totiž zrovna slaví.

Ve středu 14. října 2026 na římském Stadio Olimpico předvedl Real v Lize mistrů obrat, který bude jeho fanouškům ještě dlouho chutnat. AS Řím vedl 3:1 a v 83. minutě vypadal být blízko vítězství. Jenže na konci svítilo na tabuli 3:4. Ne, nepřeskočila nám v redakci kalkulačka.

Řím se Realu nebál. A bylo to vidět

Domácí začali svižně. Už ve čtvrté minutě musel Thibaut Courtois likvidovat nebezpečný pokus Maria Hermosa. Ve 20. minutě se po střele Martena de Roona a teči Donyella Malena dostal Řím do vedení. Real odpověděl poměrně rychle: v 25. minutě se dalekonosná rána Kyliana Mbappého otřela o Gianlucu Manciniho a skončila v síti.

Za stavu 1:1 měli šance i hosté, jenže po přestávce se utkání začalo ubírat směrem, ze kterého Mourinho pravděpodobně žádnou radost neměl. V 51. minutě se trefil Malen a v 58. přidal druhou branku. Řím vedl 3:1 a Real působil chvílemi stejně zmateně jako fanoušek, který zjistí, že jeho tým zase inkasoval po vlastní ztrátě míče.

V 67. minutě sice Mbappé znovu skóroval, jenže gól neplatil kvůli těsnému ofsajdu. Římané měli k dispozici dvougólový náskok a čas se krátil.

Gülerův rohový koncert

Pak se na scénu naplno dostali náhradníci a jeden turecký záložník. Arda Güler servíroval rohy a římská obrana začala vypadat, jako by se při jejich bránění domluvila, že každý bude hlídat hlavně někoho jiného.

V 83. minutě poslal Güler míč do vápna, Endrick hlavičkoval a po zákroku Pierluigiho Golliniho dorazil balón Carlos Espí. Gól se nejprve neuznával, ale po kontrole platil. Najednou 3:2.

O čtyři minuty později opět roh Gülera. Tentokrát Endrick neskončil jen u přípravy, ale hlavou sám vyrovnal. A v 89. minutě přišla poslední rána: další Gülerův roh, akrobatické zakončení Antonia Rüdigera a neskutečných 4:3.

Jestli má někdo v Římě ještě teď noční můry, dost možná v nich vidí rohový praporek.

Hrdinství ano. Alibi pro první hodinu ne

Byl to velkolepý obrat. Ale také zápas, ve kterém Real dovolil soupeři tři góly a dlouho nedokázal kontrolovat tempo ani nebezpečné římské přechody. První dvě domácí branky měly podle Courtoise základ v lehkých ztrátách míče a protiútocích.

Mourinho po utkání uznal, že v úvodu jeho tým takticky tahal za kratší konec. Řím agresivně obsazoval prostory na křídlech a přihrávkové možnosti, zatímco Real se horko těžko dostával do své hry. Právě střídání ale změnila podobu závěru.

To je důležité pro hodnocení. Není pravda, že Real celých devadesát minut jen čekal, až se stane zázrak. Střídající hráči přinesli novou energii a Güler třemi přesnými standardkami proměnil tlak v góly. Zároveň by ale bylo pohodlné nechat sedm báječných minut vymazat předchozí problémy.

Šest bodů a před El Clásicem velká porce sebevědomí

Po vítězství nad Interem přidal Real druhý evropský triumf a má šest bodů ze dvou zápasů Ligy mistrů. Zároveň dostal další připomínku, že jeho zápasy není radno vypínat před závěrečným hvizdem.

Pro fanoušky Barcelony to musí být zvláštní podívaná. Člověk už má připravený vtip o madridském výprasku, a než stihne zmáčknout „publikovat“, Real vede.

Otázka do diskuze: Vyhráli Madridští díky mentální síle a skvělým střídáním, nebo Řím zkrátka fatálně nezvládl bránění rohů? A co vás u Realu děsí víc: první hodina, nebo posledních sedm minut?