Dvě porážky během šesti dnů. Je Barcelona v krizi, nebo jí PSG a Real nastavily zrcadlo?

Z rozjetého stroje do nepříjemného ticha

Ještě minulý týden se Barcelona mohla chlubit jedenácti soutěžními vítězstvími za sebou. Útok fungoval, ligová tabulka vypadala nádherně a čekání na El Clásico doprovázela velká očekávání. Pak ovšem přišla cesta do Paříže a porážka 2:4 s PSG. O pět dní později domácí prohra 1:2 s Realem Madrid. Dvě porážky v šesti dnech nestačí ke znehodnocení celého startu sezony, ale stačí k tomu, aby ztichla část nejhlasitějších oslav.

Real navíc snížil manko na tři body. Barcelona je stále první, ale možnost odskočit rivalovi na devět bodů byla pryč. Rozdíl mezi oběma scénáři je propastný a ve španělské fotbalové debatě se bude připomínat minimálně do dalšího Clásica.

Dva různí soupeři, podobná slabina

PSG vytvořilo obrovské množství šancí a v zápase, který skončil 4:2, ukázalo, jak se dostávat do otevřených prostorů za barcelonskou defenzivou. Real naopak více spoléhal na disciplinované postavení, přechody a přesnost v zásadních situacích. Oba týmy ale dokázaly Barcelonu potrestat ve chvíli, kdy její hra ztratila kontrolu.

Flickovo mužstvo nemusí okamžitě měnit svou filozofii. Vysoké napadání a odvážná rozehrávka jsou důležité součásti jeho úspěchů. Jenže proti špičce bude potřebovat také lépe zabezpečený prostor a přesnější rozhodování po ztrátě míče.

Marodka už není drobná poznámka pod čarou

Eric García, Jules Koundé a Andreas Christensen patřili mezi defenzivní problémy před El Clásicem. V zápase navíc kvůli zdravotním potížím odstoupil Xavi Espart. Střídání po půlhodině dále komplikovalo improvizovanou pravou stranu obrany.

Zranění jsou relevantním vysvětlením úzkých možností rotace. Nemohou ovšem být automatickou omluvou každé neproměněné šance nebo ztraceného souboje. Barcelona stále měla na trávníku Pedriho, Yamala a Raphinhu, tedy hráče schopné velký zápas rozhodnout.

Únava nebo taktický problém?

Hansi Flick po utkání mluvil o chybějící svěžesti. Není těžké pochopit proč: Barcelona hrála proti PSG v úterý a proti Realu v neděli, zatímco nadcházející týdny slibují další zátěž. Jenže samotná únava nevysvětluje rozdíl mezi osmnácti střelami a jediným gólem.

Proti Realu se ukázalo, že když obranný blok soupeře dokáže přežít tlak a má spolehlivého brankáře, Barcelona nemusí být tak neodvratná jako proti slabším ligovým protivníkům. To je především výzva ke zpřesnění hry, nikoli důvod zahodit vše, co zatím fungovalo.

Není čas vyhlašovat konec světa

Po deseti ligových kolech má Barcelona devět vítězství a jedinou porážku. Takovou bilanci by velká část Evropy okamžitě přijala. Uprostřed října a na začátku listopadu se tituly ještě neudělují. Navíc návrat některých zraněných hráčů může zásadně změnit šířku Flickových možností.

Jenže ani pohodlné uklidňování nepomůže. Dvě porážky se špičkovými soupeři upozornily na konkrétní slabiny: obtížnou obranu rychlých protiútoků, personální problémy a kolísající efektivitu proti organizované defenzivě. První odpověď bude muset přijít hned v dalších zápasech.

A co Real? Štěstí nestačí, ale pomáhá

U prvního Mbappého gólu hrála roli šťastná teč. Madrid však také dobře zavíral prostor, Lunin chytil mimořádně obtížnou hlavičku a Bellingham s Camavingou pomohli připravit vítěznou akci. Svalit vše na štěstí by nebylo fér; tvrdit, že se náhoda na první brance nepodílela, by bylo stejně zavádějící.

Největší rýpnutí pro fanoušky Barcelony? Devět ligových vítězství v řadě bylo skvělých, ale Madrid najednou přijel, nechal Kataláncům míč a odvezl si to nejcennější. Otázka do diskuze: Je to jen nešťastný týden, nebo první varování, že Flick musí upravit herní systém proti evropské elitě?