Barcelona má osm výher z osmi. Naposledy to také vypadalo na titul. Jenže...

Fotbalový život fanouška Barcelony je v těchto týdnech poměrně jednoduchý. Ráno vstát, přečíst si zprávy, večer zkontrolovat další výhru a zase spát. Osm ligových utkání, osm vítězství. Hansi Flick má zatím v LaLize stoprocentní úspěšnost.

Po sobotní výhře 3:0 nad Getafe už nejde jen o skvělou formu. Barcelona vyrovnala svůj nejlepší vstup do španělské ligy. Gól dali Anthony Gordon, Gabriel Jesus a Jules Koundé. Getafe dostalo tři branky, samo nenašlo recept ani na jednu.

Rekord, který si zaslouží potlesk

Flickův tým zvládl všech osm prvních ligových kol. To není náhoda ani série šťastných odrazů. Barcelona proti Getafe dobře napadala, kontrolovala míč a dokázala skórovat hned v úvodu. Gordon se prosadil přibližně po dvou minutách a soupeřův plán na nepříjemný večer se začal sypat dřív, než diváci pořádně dosedli.

Barça navíc vyhrála bez Raphinhy, jednoho z klíčových hráčů útoku. Když vám chybí důležitý střelec a náhradní řešení vyhraje zápas 3:0, trenér se může tvářit skromně, ale nejspíš si po cestě domů aspoň trochu píská.

Historie se ovšem zlomyslně hlásí o slovo

Stejných osm výher na startu sezony zaznamenala Barcelona také v ročníku 2013/14 pod Gerardem „Tata“ Martinem. Tehdy po osmi kolech nastřílela 28 gólů a inkasovala šestkrát. Rekord vypadal jako ideální základ pro cestu za titulem.

Jenže v květnu bylo všechno jinak. Barcelona bojovala o prvenství až do posledního kola, kdy doma remizovala s Atléticem Madrid 1:1. A titul slavil soupeř. Z velkolepého úvodu nakonec zbyla historická statistika a velmi nepříjemná vzpomínka.

To samozřejmě neznamená, že se příběh zopakuje. Znamená to jen, že osm vítězství je fantastický začátek, nikoliv předplatné na květní oslavy.

Největší soupeř? Vlastní očekávání

Čím déle Barcelona vyhrává, tím méně se každý další triumf vnímá jako úspěch. Vítězství 3:0 začne působit skoro samozřejmě. A první remíza pak může v některých diskuzích připomínat menší konec světa.

To je daň za dobré výsledky. Flick svým hráčům zvedl laťku tak vysoko, že i běžný výkyv bude brzy vypadat podezřele. Navíc přichází Liga mistrů, souboj s Betisem, PSG a pak El Clásico.

Barcelona si zaslouží pochvalu. Ostatní mohou jen tiše závidět. Ale z historie už víme, že fotbal umí být hodně škodolibý — zejména vůči týmům, které mají v říjnu pocit, že se nic nemůže pokazit.

Dokáže současná Barcelona překonat tým z roku 2013/14 nejen v počtu úvodních výher, ale hlavně v konečném výsledku sezony?